V dnešní době má účet na některé ze sociálních sítí téměř každý, včetně dětí. Pro mnoho lidí je to způsob, jak se seznámit s lidmi se stejnými zájmy či udržovat kontakt se starými spolužáky. Bohužel, toto není jediné, k čemu lidé tyto sítě používají.

Poměrně neškodným nešvarem je shánění tzv. liků, a to především u fotografií. Ty často bývají pro co největší efekt naaranžovány. Obvykle se autor chce něčím pochlubit, třeba místem, které navštívil, a chce se o to podělit. Očekává, že se jeho pečlivě připravená fotografie bude líbit, a je nespokojen, pokud tomu tak není.

Největším nebezpečím sociálních sítí je však uveřejňování informací a fotografií, které by měly zůstat čistě soukromé. Mnoho lidí má na svém profilu nejen město, kde bydlí, ale často i fotografie svého domu, uvnitř i zvenčí. Tím v zásadě každému říkají, kde přesně bydlí. Pokud se k tomu přidají i statusy o plánované rodinné dovolené v zahraničí, je to téměř pozvánka pro zloděje. Nahaté fotografie například dětí tvoří naopak skvělý vyděračský materiál, případně udělají radost pedofilům.

Se sdílením informací souvisí i další problém, kterým je takzvaná kyberšikana. Tou jsou ohroženy především děti. Nevyhýbá se však úplně ani dospělým. V zásadě jde o to, že danému člověku chodí přes sociální síť od jiné osoby nenávistné, někdy i výhrůžné zprávy. Právě díky mnohdy přesné adrese i jménu uvedenému na sociální síti se může pachatel snadno dozvědět, kde oběť bydlí a následně jí i vyhrožovat fyzickým napadením.

Následky může mít i přijímání žádostí o přátelství od kohokoliv, kdo o to požádá, ač daného člověka osobně neznáme. To představuje problém i proto, že informace, které o sobě daný člověk má na sociální síti uvedené, nemusí být vůbec pravdivé. Na to by měli dávat pozor především děti a mladiství.

Sociální sítě se také stávají místem mnoha podvodů. Jde především o sdílené prosby o pomoc. Zpravidla se týká výběru peněz pro nemocné dítě. Často bývá uvedeno i číslo účtu. Než však pošleme peníze na dítě nemocné rakovinou, je dobré ověřit si, zda ono dítě skutečně existuje a zda neposíláme peníze někomu, kdo se jen chce přiživit na našem soucitu. Poněkud méně škodlivé jsou statusy s nemocnými dětmi, které tvrdí, že za každé sdílení daná sociální síť přispěje určitým množstvím peněz. I toto je podvod, žádná sociální síť nic takového nedělá.

Mírnějším nebezpečím, do kterého můžeme spadnout, je sdílení nejrůznějších citátů. Proč nebezpečí? Sdílení citátů nám dává pocit uspokojení z dobré práce, aniž bychom museli něco udělat. Je tedy poměrně návykové. Navíc, zkusme se zamyslet: kterým z oněch citátů, které jste sdíleli, jste se řídili třeba měsíc, nebo i týden?

Sociální sítě určitě mohou být užitečným pomocníkem. Skrývají však také určitá úskalí. Nejlepší je tedy přistupovat k nim s určitou opatrností a dávat si pozor, co vlastně sdílíme a co vše o sobě prozrazujeme.