Na tom, že se podnikatelům dařívá ekonomicky dobře, ba dokonce i přímo skvěle, není nic divného. To je realita. Ovšem stejně tak je tu i realita, ve které žijí podnikatelé jiní, ti, kterým se naopak daří nevalně. Nebo kterým se třeba dokonce nedaří ani trochu. A zatímco by ti, jimž se vede dobře, obvykle za nic na světě neměnili, ti, jimž se nedaří, touží po co nejdřívější změně, po obratu k lepšímu. Což znamená, že když jsou na tom špatně, chtějí, aby se měli zase co nejdříve pokud možno co nejlíp.

Jenže k dokonalému životu scházejí neúspěšným podnikatelům peníze. Které si musí sehnat, aby zase bylo všechno v pořádku. A peníze, které si podnikatel nevydělá, se shánějí skutečně těžko. Ty dotyčnému nešťastníkovi obvykle nikdo nedá.

Jenže zatímco podnikatelům v nesnázích nikdo postrádané peníze nedaruje, může jim je třeba aspoň půjčit. A i taková půjčka by se někdy mohla hodit. Jenže půjčka pomůže jak známo jedině tehdy, když ji ten, kdo ji potřebuje, získá. Což se nestává automaticky. I o půjčku je nutno usilovat, i pro tu je nezbytné něco udělat. A co?

U bankovních půjček se dejme tomu prokazují vysoké příjmy, které nepochybně stačí na uhrazování splátek, banky nahlížejí žadatelům i do jejich registrů dlužníků s úmyslem zjistit, zda tu nejsou nějaké nežádoucí záznamy. A každá maličkost tu může žadatele zbavit nadějí.

A když má soukromník v bankách smůlu, musí se obracet na nebankovní sektor. Tam mu totiž hypotéka bez doložení příjmu s největší pravděpodobností vyjde, tu dostane, i kdyby byl sebenedokonalejší. I když ani tady se to bez podmínek neobejde. Tady je potřeba mít nemovitost, kterou by se dalo ručit za splácení. Ale to je přece pro ty, kdo nemovitý majetek mají, daleko snadnější úkol, než prokázat v bance bonitu. A žadateli tu poskytnou tolik peněz, kolik je mu potřeba k tomu, aby pozvedl své podnikání znovu na žádoucí úroveň a dokázal se jím opět živit.